Vltavské kulturní okénko: Kostel sv. Martina ve zdi
Jeden z nejhezčích a nejstarších kostelů v samém centru Prahy. Založen byl roku 1178, jako farní kostel vesnice, která byla rozdělena staroměstskými hradbami. Proto dostal kostel do názvu ono „ve zdi“.
Jeden z nejhezčích a nejstarších kostelů v samém centru Prahy. Založen byl roku 1178, jako farní kostel vesnice, která byla rozdělena staroměstskými hradbami. Proto dostal kostel do názvu ono „ve zdi“. Přímo vedle se také nacházela městská brána sv. Martina a odtud tedy zasvěcení kostela sv. Martinovi. V roce 1678 kostel vyhořel a poté došlo k přestavbě celé horní části věže. V roce 1784 byl kostel, jako celá řada dalších v té době, zrušen a přestavěn na bytový dům se skladem a obchodem.
Dříve byl také kolem kostela hřbitov. Jsou zde pohřbeni členové jedné z nejvýznamnějších českých sochařských rodin – Brokoffů. Náhrobní kameny nalezneme na vnější zdi kostela.
Zkamenělý dítě
Kostel je však proslaven díky onomu dítěti, o kterém se zpívá i v jedné písničce známé české kapely. Jedna z nejznámnějších pražských pověstí se váže k jednomu chrliči. Podle pověsti prý jeden čas v domě vedle kostela žila matka samoživitelka s dítětem, které bylo obzvláště zlobivé. Ona žena měla prý finanční problémy, a tak si chodila přivydělávat jako „služebná“ k jednomu (nebo více?) bohatému měšťanovi. Když se jednoho dne vrátila ze šichty, tak zjistila, že parchantě leze po střeše kostela! Celá vztekem zrudla a mocným hlasem zařvala: ,,Ty nezdaro, bodejť bys za ten hřích zkameněl!“ A v tu ránu se dítě proměnilo v kámen. Zrovna v moment, kdy na pana faráře jazyk vyplazovalo. A tak tam zůstalo až do dnes. Spatřit ho můžete, když půjdete z Martinské ulice směrem do pasáže, která vede na ulici Národní.
Nejbližší MHD zastávka: Národní třída
