25. října 2022, autor: ivanan

Pravomoci prezidenta republiky ve vztahu k vládě jsou zakotveny přímo v Ústavě České republiky.

Prezident republiky má podle článku 62 písm. a) pravomoc jmenovat a odvolávat předsedu a další členy vlády a přijímat jejich demisi, odvolávat vládu a přijímat její demisi.

Jedná se o samostatné, „privilegované“ pravomoci hlavy státu, tedy akty, k jejichž uskutečnění nepotřebuje hlava státu spolupodpis předsedy nebo člena vlády. Znamená to současně, že prezident republiky má jmenované pravomoci bez ohledu na jiné podmínky? Může tak prezident republiky podle svého uvážení odvolat předsedu vlády nebo vládu jako celek? Jak je to se jmenováním nového předsedy vlády?

Na tyto otázky se pokusím co nejjednodušeji odpovědět.

Znamená to současně, že prezident republiky má jmenované pravomoci bez ohledu na jiné podmínky? Ustanovení článku 62 písm. a) pravomoci hlavy státu de iure i de facto pouze shrnuje, a to s ohledem na jiná ustanovení Ústavy. Není možné tedy článek 62 písm. a) vykládat bez ohledu na jiná ustanovení Ústavy. Citované ustanovení neznamená, že by všechny pravomoci uvedené v článku 62 písm. a) nebyly ničím vázány, resp. podmíněny. Jako příklad této podmíněnosti je možno uvést např. jmenování členů vlády, kdy je prezident vázán návrhem jejího předsedy (článek 68 odst. 2).

Může tak prezident republiky podle svého uvážení odvolat předsedu vlády nebo vládu jako celek?

Prezident republiky odvolá vláduv případě, kdy vláda nepodá demisi, ačkoliv byla povinna demisi podat (článek 75). Vláda podá demisi v případě, kdy poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jí vyslovila nedůvěru (článek 73 odst. 2). Prezident republiky nemůže sám ze své vůle odvolat vládu jako celek.

Druhý případ, tedy odvolání předsedy vlády, je upraveno pouze v článku 62 písm. a) a nikde jinde. Z toho plyne, že realizace tohoto práva hlavy státu není podmíněna splněním žádných dalších podmínek. V této otázce se rozcházejí názory ústavních právníků. První skupina právníků vykládá tuto pravomoc prezidenta republiky tak, že ústavodárce zřejmě pouze špatně formuloval předmětné ustanovení, resp. pokusil se jej stylisticky lépe pojmout a zamýšlel ve skutečnosti, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády a jmenuje a odvolává členy vlády. První skupina právníků si tedy stojí za tím, že ústavodárce jinak psal, než mínil, což by byla zrovna v případě ústavního zákona dost zásadní chyba.

Druhá skupina právníků se shoduje na tom, že článek 62 písm. a) svou formulací výslovně svěřuje prezidentovi právo odvolat předsedu vlády. Není třeba ani extrémního ani jiného výkladu, neboť není nutné vykládat to, co je výslovně stanoveno. Pokud první skupina právníků argumentuje na „nepřesné“ ustanovení tak, že se jedná o zvyklost ve výkladu Ústavy, tedy že hlava státu nemá takovou pravomoc, pak druhá skupina právníků odpoví, že zvyklost nemá místo tam, kde právo je výslovně stanoveno.

Ať jde o jeden nebo druhý názor ústavních právníků, závěr je zcela zřejmý. Pokud by prezident realizoval své ústavní právo a ze své vůle odvolal předsedu vlády, čímž by došlo automaticky k pádu celé vlády, nemohl by se dopustit "ústavního puče". Hlava státu by jednala zcela po právu.

Napravit tuto nedokonalost Ústavy může pouze ústavodárce. Z kontextu Ústavy plyne, že v České republice je zavedena parlamentní forma vlády, což dokládá např. skutečnost, že vláda je odpovědná poslanecké sněmovně (článek 68 odst. 1). Předmětné kontroverzní ustanovení článku 62 písm. a) zavádí však v České republice prezidentskou formu vlády, kdy záleží na hlavě státu, jak jí bude vyhovovat předseda vlády.

Jak je to se jmenováním nového předsedy „úřednické“ vlády?

Předsedu vlády jmenuje prezident republiky (článek 62 písm. a)). Ústavněprávní úprava je jednotná v tom, jestli se jedná o vládu vzešlou z voleb nebo vládu „úřednickou“.Prezident může předsedou „úřednické“ vlády jmenovat v podstatě kohokoliv, vláda pak ale musí do třiceti dnů předstoupit před poslaneckou sněmovnu a požádat o důvěru. Pokud důvěru nezíská, kolečko se opakuje. Pokud ani tato vláda nezíská u poslanců důvěru, pak prezident republiky jmenuje předsedou vlády osobu, kterou mu navrhne předseda poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že v Ústavě pro tyto kroky nejsou stanoveny žádné pevné termíny, má prezident republiky poměrně velký prostor, jak "úřednickou" vládu udržet u moci i bez důvěry poslanecké sněmovny.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny

Otázka předčasných voleb do poslanecké sněmovny vyvstává v souvislosti s rozpuštěním poslanecké sněmovny. Hlava státu můžesvým rozhodnutím rozpustit poslaneckou sněmovnu pouze v těchto Ústavou uvedených případech:

• poslanecká sněmovna nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy poslanecké sněmovny (nastává až po dvou nevysloveních důvěry vládě, jejíž předseda byl vybrán i jmenován prezidentem)

• poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáváním spojila vláda otázku důvěry

• poslanecká sněmovna přeruší zasedání po dobu delší, než je přípustné (tj. 120 dní)

• poslanecká sněmovna není po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno, a ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi.

Prezident republiky musí vždyrozpustit poslaneckou sněmovnu, navrhne-li mu to poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas alespoň třípětinová většina všech poslanců.

Byla-li poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se předčasné volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.