16. ledna 2023, autor: vaclav

Jaroslav Bašta v prezidentských volbách získal 4,45 % hlasů. Je to skutečná prohra? Prohra to samozřejmě je, protože se nedostal do 2. kola a o to především v prezidentské volbě jde. Ale není to tak velká prohra, jak by se mohlo zdát. Rozhodně to neznamená, že by to byl nějaký debakl a že by Jaroslav Bašta měl podporu „pouhých“ 4,45 %. Přestože se Babiš (respektive Bašta) do 2. kola dostat musel, což teď víme i po sečtění všech hlasů s naprostou jistotou, protože (AB+JB)/2 > DN, tak přesto se většině příznivců Bašty podařilo vsugerovat, že musí volit Babiše pro to, že hrozí, že by se do 2. kola dostali Pavel s Nerudovou. Přitom kdyby tomu tak bylo, tak by bylo stejně zcela jasné, že by v tom případě Babiš stejně neměl šanci 2. kolo vyhrát. A protože je prezidentská volba většinová, a tedy prví dva berou vše a na těch ostatních nezáleží, tak se většina lidí přiklonila k domnělé jistotě a nechtěla, aby jejich hlas propadl. Přitom kdyby skutečně všichni tomuto mediálnímu nátlaku, který podporoval i mainstream (jak překvapivé) nepodlehli, tak Bašta s Babišem mohli soupeřit o druhé místo. Ale tomu samozřejmě globalistická klaka musela zabránit stůj co stůj. Pro globalisty je totiž i Babiš to menší „zlo“.

Na druhé straně této „prohry“ jsou však i malá vítězství. Velkým způsobem se posunula spolupráce na opoziční scéně. Téměř celé opoziční hnutí se sjednotilo právě pro Baštovu podporu, během prezidentské kampaně se protlo mnoho lidí na národní scéně a spojenectví, což je ta jediná možná cesta pro vymanění se z bruselských tenat, postoupilo mnohem dál. Do veřejného prostoru se také dostala témata, která za běžného stavu neměla šanci prodrat se mainstreamovou cenzurou. A nakonec i pro některé odkryla naprosto šílenou realitu v ovlivňování voleb médii, a to zejména těmi veřejnoprávními, které si všichni platíme z vlastních kapes.

Samozřejmě to však sebou neslo i některé tendence protichůdné. Protože sorošovcům a spol. jakékoliv sjednocování opozice nehraje do karet, musí se snažit spolupráci za každou cenu rozbít a mají na to hmotné prostředky vpodstatě neomezené. Tedy teze jako „Když budeš volit Baštu, dostane se do druhého kola Danuše s Pavlem“, „Odvolání vlády je nesmysl, protože to říkali na iDnes“ a „Bašta hlasoval pro válku v Jugoslávii“ se vesele šířily v internetovém prostoru a někteří vložili ohromné množství své energie do toho tomuto šíření napomoci. Každý si může i zpětně ověřit, že první dvě z těchto tvrzení nejsou pravdivá, a to třetí je čistě účelové, zkratkovité vytržení z kontextu. Česko bylo tou dobou čerstvě v NATO a Zemanův kabinet byl přitlačen k tomu, aby souhlasil s přeletem vojenských letadel přes naše území. Sám Zeman se tomu snažil postavit, nakonec jeho kabinet tomuto nátlaku podlehl, za což se pak sám Zeman zpětně omluvil. Házet toto rozhodnutí na Baštu je zcela účelová manipulace k tomu, ho během kandidatury diskreditovat. Avšak i to je jedno z dalších malých vítězství. Zpětně teď víme, kdo tyto diskreditace vypouštěl do prostoru a do budoucna si na ně můžeme dávat pozor, protože zřejmě za jejich jednáním stojí něco jiného než to, co veřejně tvrdí.

Skutečná prohra by to byla nakonec pouze v případě, že by si lidé z opozice řekli, že je procent tak málo, že to nemá cenu. A to je přesně interpretace, kterou se nám nyní globalisté snaží podsunout opět z úst některých „vlastenců“. Jenže opak je pravdou. Viděli jsme, že cenu to naopak má. Cenu prohlubování lidského společenství, cenu skutečné spolupráce a cenu naděje, že se národ český znovu probere z mámení diktátorských mocností.