<– 21. listopadu 2022 – 27. listopadu 2022 –>
<– 21. listopadu 2022 – 27. listopadu 2022 –>
Vltavské kulturní okénko: Kostel sv. Václava u Slaného
Kostel sv. Václava kousek od Slaného je vyjímečná památka.
První zmínky jsou o něm z roku 1465, ale pravděpodobně je ještě starší. V roce 1674 byl z nařízení Bernarda Ignáce hraběte Bořity z Martinic přestavěn. Poté byl ještě několikrát upravován během devatenáctého století. V roce 2003 se dočkal generální rekonstrukce. Z jeho hlavního oltáře se nám dochoval pouze fragment obrazu, který je však o to cennější a významnější. Zobrazuje patrona Českých zemí – Svatého Václava, který stojí mezi dvěma anděly.
Kostel má velmi originální štít s kamenným křížem na vrcholu, který výrazně připomíná keltský kříž. Stejně tak jako štít připomíná kostel spíše irský, než-li český. Kolem kostelíka byl hřbitov, ze kterého se dochovalo jen několik málo náhrobků. Mezi nimi i jeden z nejcennějších na našem území. Tento náhrobek obsahuje dokonale zachovalý reliéf tzv. perunovi hvězdy. Tedy našeho tradičního slovanského i staročeského symbolu, který je sám o sobě fragmentem květu života, jež se z těchto hvězd skládá.
Nedaleko kostela se také nachází pramen, který byl pravděpodobně v minulosti posvátným. Dnes je bohužel na rozdíl od kostela velmi zanedbán a navíc nepřístupný.
Ke kostelíku si můžete udělat hezkou procházku od autobusové zastávky Slaný farma. Tato cesta vede téměř celá ovocnými sady a na jejím začátku je další ze zajímavých a cenných památek Slaného, kterou je „Sloup vinařů a rybářů“. Tento sloup byl původně pravděpodobně ještě zasvěcen slovanskému božstvu jehož symboliku znázorňoval.
Nejbližší autobusová zastávka: Slaný, farma
Miloš Zeman udělí milost polskému manželskému páru Jaroslawovi a Karolíně Kordysovým, kteří byli odsouzeni za nelegální obchody s psychotropním nápojem ayahuasca. Na twitteru to v pátek uvedl ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
Projev ze dne 17. listopadu v Praze na Národní třídě na závěr pochodu iniciativy Zachraňme náš stát
Drazí přátelé
hovořím k vám jako bývalý vysokoškolský student, tehdy čerstvě vyloučený za podvracení režimu. Jako ten, který směl být u toho, když se připravovala studentská manifestace k uctění Jana Opletala. Nebudu vás unavovat detaily, jen vám chci po letech prozradit, že tváře, které máte s tehdejší studentskou revoltou mediálně spojené, neměly – až na nepatrné výjimky – s přípravou demonstrace nic společného. Vysvětlení je jednoduché – Mejstřík, Pajerová, Žáček a další nebyli žádní disidenti, tedy otevření odpůrci tehdejšího režimu, ale funkcionáři vysokoškolského SSM.
S myšlenkou pořádat demonstraci přišli zcela jiní studenti a pozvánku na pochod, který se měl původně konat na místě, kde byl Jan Opletal postřelen, jsem psal, ve vší skromnosti, já. Neříkám to proto, abych si dodatečně přisvojoval zásluhy, ale abychom lépe porozuměli paradoxům doby, v níž žijeme.
Tím prvním paradoxem, ale spíš jen anekdotálním, je, že před těmi 33 lety jsme došli až k Mikulandské, zatímco letos jsme byli zastaveni o něco dřív. Nicméně oceňuji, a to bez sarkasmu, že se to tentokrát obešlo bez obušků.
S těmi ostatními paradoxy už to ale tak veselé není. Sametový převrat jistě přinesl plody, po kterých jsme tehdy toužili – svobodu slova, cestování, svobodné vzdělávání, svobodné volby, a hlavně stát, který není nikomu podřízen, který nám patří. Nebo se nám to alespoň zdálo. Přinejmenším do doby, než jsme vstupem do EU o část své svrchovanosti přišli. Dnes, v režimu Lisabonské smlouvy, jsme opět, takřka ve všech důležitých ohledech, jako před těmi 33 a více lety, ve vazalském postavení. A většině našich politiků je to šumák.
A protože už nejsme pány ve vlastním domě, pomalu ztrácíme i ty ostatní plody sametového převratu. Předně – už nežijeme v prosté demokracii – tak, jako měli předlistopadoví soudruzi svoji demokracii lidovou, tak soudruzi polistopadoví si vytvořili demokracii liberální. Někdo může namítnout, že liberální znamená svobodymilný, tak to se nám přeci musí líbit, ne? A v tom je právě ten největší paradox – ve jménu liberální demokracie se už nějaký čas plete tlustý bič na všechny, kteří odmítají papouškovat všechna ta ideologická klišé politruků nové éry. Podvolíme se jim?
Budeme spolu s nimi tvrdit, že rodinu mohou tvořit dva muži a cizí ženou, k tomu najatou, zplozené dítě? Necháme si nabulíkovat, že kdo nejde s Bruselem, klaní se Moskvě? Dovolíme soudruhu Rakušanovi, aby jeho nově vznikající politická policie monitorovala zaměstnance státní správy, zda nepodléhají tzv. antisystémovému smýšlení? Dovolíme Fialově vládě, aby nám vypínala weby? Chceme, aby nám rudo-zelené technokratické elity diktovaly, co smíme jíst, čím a kdy topit, kdy a kam cestovat, prostě jak žít?
A k čemu jsou nám svobodné volby, když bez ohledu na to, jak dopadnou, je o většině našich zákonů předem rozhodnuto za hranicemi naší země? Když o tom, jak budeme žít, nerozhoduje ani tak námi zvolená politická reprezentace, jako nadnárodní organizace, mocné korporace, nadnárodní kapitál či síť aktivistických neziskovek, mnohdy také financovaných ze zahraničí?
Kdyby vám někdo v listopadu 89 řekl, že se z deště, po nějaké době relativně svobodného života, přestěhujeme pod okap, nevzali byste si na Letnou o něco menší klíče? 17. listopad je den, kdy si máme připomínat zvěrstva dvou minulých totalit a legitimní odpor vůči nim. Odmítám však, aby se tento památný den stal oficiózní, propagandistickou, tupou oslavou totality nové, liberálně-progresivistické, totality bruselské.
Pevně doufám, že naším přičiněním – a s pomocí Boží – padne, dříve či později, i ona.
Michal Semín
Dne 23.11.2022 nastane ve 23:57 na 1. stupni ohnivého znamení Střelce novoluní. Slunce vstoupí do znamení Střelce den před tím v 9:21 h. Energie novoluní bude zesílena, protože se měsíc pohybuje blízko Země, což vyvrcholí 26.11.2022 a také tím, že bude ve volné konjunkci s měsícem Jupitera Europou na konci Štíra a dále za podpory couvajícím Jupiterem na konci Ryb, který s tímto novoluním vytvoří trigon. Jupiter se den po novoluní rozběhne do přímého chodu a znamení Ryb opustí 20.12.2022.
Novoluní padne v čase události do 3. astrologického domu a bude zesilovat jeho vliv. Vše se bude točit okolo energie Střelce, což je po silném období ponoru do znamením Štíra, který nám posvítil na ty největší stíny a vybízel k jejich čištění, jako životodárná energie dávající sílu jít dál a věřit v lepší svět. Zesílí se tak témata hledání pravdy a správného životního směřování. Můžeme zahlédnout nový směr kudy se vydat dál. Řada bytostí může pocítit touhu vycestovat a více chodit do přírody a sportovat. Mohou se objevit nové formy myšlení, aha momenty, touha po vzájemném sdílení, optimismus a zesílená upřímnost v komunikaci. Přijdou také nové zprávy v souvislosti se zahraniční situací. Tyto trendy bude podporovat i Merkur procházejí spolu s Venuší za podpory Chirona v Beranu znamením Střelce, jejichž konjunkce vyvrcholí 21.11.2022. Pohybují se pásmem stálice Antares, což byla jedna ze 4.královských hvězd staré Persie. Je považována za strážce západu a je spojována se vlivem archanděla Uriela. Ten patří mezi mocné bytosti světla a jeho jméno znamená Světlo boží nebo Boží oheň. Je spojován s blesky a má vliv na přírodní katastrofy, přináší různá varování a proroctví, osvětluje záhady a předal lidem židovskou nauku kabalu. Byl to také on, kdo varoval Noema před potopou světa a ukázal Henochovi astrologické tajemství vlivu planet na život. Pomáhá nám volit ta správná rozhodnutí a orientovat se v aktuální situaci. Podporuje naši vnitřní sílu, vytrvalost a stabilitu.
Využijme tedy tento čas pro posilnění víry a naděje. Neutápějme se v informační válce a ve zvýšené míře úniku před realitou do alkoholu a různých omamných látek, protože couvající Mars v Blížencích je stále pod kvadraturou Jupitera s Neptunem v Rybách, ale využijme spíše jeho trigon na Saturn ve Vodnáři, který podpoří zdravou mysl, nadhled, vytrvalost a sílu. Určitou nadějí pro nás je také, že těžká kvadratura Saturn ve Vodnáři s Uranem v Býku reprezentující rozklad hmotné společnosti, se pomalinku začíná od sebe vzdalovat. Stále nám však dává celospolečenskou transformační výzvu Černá Luna v Raku v opozici na Pluto v Kozorohu, což vyvrcholí na portál 12.12.2022. Další zajímavostí v souvislosti se zesílenou sluneční aktivitou je, že se 28.11.2022 přiblíží nejblíže ke Slunci kometa Neowise. Je to ona zářivá kometa, která nám na jaře 2020 dávala dlouze na večerním nebo podívanou a po jejímž zjevení se následně rozjela virová pandemie a mimořádně silné transformační období. Kromě jiného se také můžeme těšit 28.11. na vrchol meteorického roje Orionidy, který je aktivní od 13.11. do 6.12.2022. V tělesné rovině vládne znamení Střelce našim játrům, křížové oblasti a stehnům. Podpořme se tedy vhodnou dietní stravou, popíjením bylinkového čaje, informační medicínou a využijme čas pro odpuštění a zbavení se vzteku.
Hodně síly na všechny tyto procesy.
Jitka Valentová
Josep Borrell, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, označil teplotu v bytech nad +17° za zločin proti evropským hodnotám!
"Stojíme před volbou mezi svobodou a pohodlím. Hodně jsme mluvili o tom, že jsme ochotni zemřít za ideály demokracie, je čas to dokázat."
Bez komentáře
foto twitter Geo_monitor
Náčelník generálního štábu Karel Řehka na každoročním velitelském shromáždění v úterý prohlásil: „...Teď se ale musíme primárně chystat na ten nejobtížnější a nejnebezpečnější scénář, a tím je válka velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi,“
Poznamenal, že i přes obrovský nárůst rozpočtu nebude mít armáda dostatek zdrojů pro ideální řešení všech problémů. Vojáky proto vyzval k „brutální efektivitě“.
Vyloučit nelze ani ty nejvážnější scénáře,“ řekl Řehka. Dodal, že pokud by došlo ke střetu mezi Ruskem a NATO, Česka by se to dotklo okamžitě a jeho armáda by byla aktivním účastníkem od první minuty.
Válečná agresivita Fialovy vlády nese své „válečné plody“.
foto IDF Spokesperson's Unit CC BY-SA 3.0
Průvod „Zachraňme náš stát“ 17. listopadu z Vyšehradu na Národní.
foto Hana Bartošová
Katastrofický scénárista Flegr přišel s novou katastrofickou vizí, tentokrát na svém twitrovém účtu naznačil, že koronavirus končí, což by bylo katastrofou pro celou vakcinační lobby. Ale oni se přesto nevzdají. Flégr se totiž vždy mýlil.
„Už je to tady! Nejnovější varianta BQ.1.1 mnohde převládá, ale vlna hospitalizací se tam nekoná. Je to první varianta, co obchází imunitu proti všem předchozím variantám a přitom nezpůsobuje vlnu hospitalizací. Ty předchozí posílaly do nemocnic lidi bez imunity. Konec-zvonec?“
foto Flégrův facebook
Kapitáni sedmi evropských fotbalových reprezentací (Anglie, Wales, Belgie, Švýcarsko, Německo, Dánsko a Nizozemsko) plánovali, že na mistrovství světa v Kataru budou hrát s duhovou páskou na paži. FIFA však vydala vyjádření, ve kterém uvádí, že pokud některý z kapitánů nastoupí na hřiště s duhovou páskou, okamžitě dostane žlutou kartu.
„Je v souladu s článkem 13.8.1 pravidel FIFA o vybavení, který stanoví, že pro finálové soutěže FIFA musí kapitáni všech týmů nosit kapitánskou pásku dodanou FIFA,“ píše se ve vyjádření světové federace.
Kapitáni ustoupili.
Katarské úřady slibují klidný průběh šampionátu. Tvrdí, že šampionát bude bez diskriminace, přístupný pro všechny. Přesto úřady varují, že Katar je konzervativní společnost a jakékoliv projevy fyzické náklonnosti i třeba mezi běžnými heterosexuálními páry jsou v Kataru vnímané negativně. Úřad proto doporučuje lidem dodržovat tamní kulturu a nic takového na veřejnosti neprovádět. Za sodomii mezi dvěma muži hrozí odnětí svobody na 1 až 3 roky. Lesbický styk není přímo protizákonný.
foto facebook FIFA World Cup
Německá okupace českých zemí začala v noci ze 14. na 15. března 1939 vtržením německých vojáků do okleštěné České republiky. Nezapomínejme ani na to, co ji předcházelo - mnohaleté vlastizrádné aktivity německé páté kolony a její politické reprezentace, podpora těchto aktivit ze strany našich údajných západních spojenců, Mnichovská zrada, odevzdání podstatné části území tzv. 3. říši, vyhnání Čechů z těchto území doprovázené stovkami vražd, ztráta obranyschopnosti, nalomená páteř národa, nástup kolaborantů k moci.
Sedmileté řádění Němců - a jejich českých udavačů a pomahačů - stálo český a slovenský národ na 360 tisíc zničených životů, včetně životů skutečných elit národa, devastaci kultury a vysokého školství - a samozřejmě i důstojnosti a duše národa.
Nedopusťme přepisování dějin!
Nezapomínejme na hrdiny, co se okupaci postavili, se zbraní v ruce nebo jiným způsobem, na domácí i zahraniční vojáky a na odbojáře, parašutisty, partyzány, i na prosté občany, kteří s rizikem jisté smrti přispěli svým dílem k porážce německých okupantů, což nebyli pouze nacisté, jak je dnes módní nepravdivě říkat. Nezapomínejme na osud, jaký Čechům chystali špičky velkoněmecké říše - šlo o genocidu obrovských rozměrů
Nedopusťme přepisování dějin, nemlčme k ukrajinské podpoře pohrobků banderovců, nemlčme k oslavným pochodům veteránů SS v Pobaltí, netolerujme zpochybňování odsunu a omluvy za něj - bylo to z hlediska naší národní budoucnosti a bezpečnosti naprosto správné strategické řešení, politicky i morálně plně ospravedlnitelné - a Edvardu Benešovi za ně patří dík. Netolerujme poklonkování českých politiků Henleinovým a Frankovým pohrobkům z Landsmanšaftu. Kdo popře a zapomene vlastní dějiny, je odsouzen je znovu (daleko tragičtěji) prožít.
Dnes, stejně jako tehdy, se mluví o potřebě a důležitosti nové velké a sjednocené Evropy. I proto je dobré na tomto místě připomenout, že s myšlenkou sjednocené Evropy si ve 20. století pohrávali už právě i němečtí nacisté a tzv. evropskou ideologií ospravedlňovali svoji agresivní politiku.
A že právě němečtí nacisté ve třicátých letech 20. století a poté za války po mnoho let vypracovávali programy hospodářské a politické integrace Evropy. Idea evropského sjednocení je přítomna v nacionálně-socialistické vizi německého původu od té doby kontinuálně, pouze někdy je slyšet více a někdy méně.
Nový evropský řád
Hitlerova touha, aby se celá Evropa stala jedinou politickou entitou a jeho snaha získat podporu v okupovaných zemích přispěly ke vzniku systému nacistického "evropského" myšlení. Hitler věřil, že plní opravdovou evropskou misi a své konání označil jako zabezpečení Evropy a světa, a to skrze vytvoření říše.
Mylné jsou názory, podle kterých němečtí nacisté věřili v národní stát jako primární uznávanou entitu. Nacionální socialisté nenáviděli myšlenku malých národů nebo jednotlivců, kteří by se sami rozhodovali a sami přemýšleli, naopak milovali velké celky a národním a státním pluralismem opovrhovali. Základní rys německého nacionálního socialismu – rasismus – je prvkem nadnárodním. Rasa překračuje hranice národa a státu, rasová teorie je definována jako internacionální.
V srpnu 1941 vydal Hitler s Mussolinim společné komuniké, v němž uvedli, že Nový evropský řád, který bude nastolen po vítězství Osy (Berlín - Řím - Tokio), odstraní příčiny, které v minulosti vedly k evropským válkám. Pouze jednotná Evropa měla zajistit stav, kdy bude silná a nebude oslabována vnitřními válkami. Sjednocená Evropa se tedy stala deklarovaným cílem nacistického tažení Evropou.
V březnu roku 1943 dokonce vznikly formální plány evropské konfederace. Tyto plány získaly podobu ústav a smluv, v nichž byly stanoveny kompetence a struktura budoucí evropské konfederace.
K memorandu byl připojen návrh dokumentu, v němž se hovořilo o „společném osudu evropských národů“ a o tom, že je třeba „zajistit, aby mezi nimi nikdy nevypukly války“. Předpokládal také zrušení celních bariér mezi účastnickými státy.
Němečtí nacisté navrhovali, aby po skončení války bylo využito hospodářské integrace k odstranění evropského partikularismu. Měla vzniknout nová velká hospodářská oblast, v níž se hospodářství může rozvíjet tak, že mu bude stát udělovat pouze základní směrnice.
Evropská hospodářská spolupráce a nacionální socialismus byly vnímány jako přístupy, které mají potenciál se doplnit a přinést společně užitek. V roce 1942 dokonce berlínská Unie obchodníků a průmyslníků uspořádala konferenci nazvanou „Europäische Wirtschaftsgemeinschaft“ (Evropské hospodářské společenství).
Národní tragédie
Období počínající podpisem Mnichovské dohody na sklonku září roku 1938, a zejména doba, která následovala po zahájení přímé německé okupace českých zemí v březnu roku 1939, je jednoznačně nejtragičtější etapou našich novodobých dějin. Bez ohledu na současné snahy o přepisování historie.
Jednoznačně platí, že všichni ti, kteří se v této době jakýmkoli způsobem postavili okupační moci – anebo jakýmkoli způsobem pomáhali bojovníkům proti ní, si zaslouží naší neskonalou a nehynoucí úctu.
Dne 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze protiokupační demonstrace, které byly německou mocí tvrdě potlačeny. V Žitné ulici, byl během těchto zásahů postřelen student medicíny Jan Opletal, který následně, 11. listopadu, zemřel. Během demonstrace 28. října byl zastřelen rovněž pekařský pomocník Václav Sedláček (zemřel již během převozu do nemocnice).
Po pohřbu Jana Opletala, 15. listopadu, bylo zatčeno více než 1 200 náhodně vybraných studentů, kteří byli obratem posláni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Mnozí z nich se odtamtud nevrátili.
Devět studentských předáků bylo 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách popraveno. 17. listopad roku 1939 proto považujeme za zlomový moment historie německé okupace. Pokud si někdo do té doby myslel, že v Protektorátu Čechy a Morava bude možný nějaký aspoň trochu normální život, byl německými okupačními úřady rázně vyveden z omylu.
Poprvé zde byla na území protektorátu použita nacistická metoda tzv. sonderbehandlung – což bylo synonymum pro likvidaci člověka bez soudu.
Národní hrdinové
Po celých pět let své poslanecké práce jsem bojoval za to, aby tito hrdinové a mučedníci nebyli zapomenuti, za to, aby národ znal jejich osud a jejich zásluhy. Proto jsem je navrhoval prezidentu republiky na udělení státních vyznamenání. Několikrát jsem o tom hovořil i na tomto místě.
Letos se to konečně podařilo a já znovu děkuji prezidentu Zemanovi, že mým prosbám vyhověl, a udělil těmto devíti mužům Medaili za hrdinství.
Bylo pro mne zcela nepřijatelné a ostudné, že dnešní mladá (ale možná už ani střední a starší) generace nezná jména, tváře a příběhy těchto hrdinů, že nejsou připomínání s náležitou úctou, nejen jako jednotlivé osobnosti, ale i jako symboly vlastenectví, nepoddajnosti, odboje a hrdinství československého národa – což jsou všechno kategorie, které dnes čelí ohromnému tlaku.
Byli to lidé profesně, věkově, svým původem, vírou a politickým stranictvím - byť většina z nich byla členy kramářovského Národního sjednocení - různorodí, ale jedno měli společné: Odvahu položit život za zájmy svého národa a státu. Byli to rozhodní a silní vlastenci. Zvláště v dnešní době je naprosto zásadní si to připomenout.
Byli to tito mučedníci:
Ing. Marek Frauwirth, 28 let,
JUDr. Josef Adamec, 30 let,
MUDr. Jan Černý, 25 let,
JUDr. Jaroslav Klíma, 26 let,
JUDr. Bedřich Koula, 26 let,
doc. PhDr. Josef Matoušek, 33 let,
JUDr. František Skorkovský, 30 let,
Ing. Václav Šaffránek, 19 let
a PhDr. Jan Weinert, 25 let
Dva břehy
Udělení vyznamenání samozřejmě postupně vyvolalo vlnu nespokojenosti, odporu a nenávisti, která prozatím vyvrcholila v nechvalně známém pořadu Reportéři České televize. Většinu těchto našich hrdinů tam vykreslili prakticky jako nacistické kolaboranty, kteří zemřeli jen jaksi "shodou nešťastných okolností" - zřejmě proto, že Němci jen tak bloumali po Praze a zvonili po domech a bytech, jestli tam náhodou nebydlí nějací studenti a mladí lidé. Prý nešlo o hrdiny, ale o oběti, navíc "politicky nespolehlivé"…
Jde o pořad a redakci ČT, které objektivní skutečnosti zajímají méně než vývody pseudohistoriků, kteří se snaží neznalému národu vysvětlovat, že špatný prezident na návrh špatného poslance špatně vyznamenal špatné lidi, kteří byli členy špatných organizací.
Když jsem tento pořad sledoval, tak jsem už jenom čekal, kdy některý z přizvaných "historiků" Němce za tu neslýchanou hromadnou vraždu pochválí. Opět se prokázalo, kdo je novinářskou onucí, zaslepenou nenávistí ke všemu, co nebylo v pokynech věrchušky, nebo jak se tomu nyní říká.
Vyznamenání popravených ze 17. listopadu 1939 zkrátka vyvolalo bouři nevole u všech, kteří se již po desetiletí snaží tento německý zločin odsunout do pozadí a překrýt události z roku 1939 všemožně propagovanou a oslavovanou akcí StB ze 17. listopadu 1989.
Když vidím upocenou podlézavost těch tzv. historiků, kteří se dokonce odvážili naznačit, že ti povraždění byli vlastně kolaboranty s německými okupanty, nemohu se ubránit zhnusení.
Tito ochotní lokajové se nikdy nedívali do hlavně samopalu, nečelili popravčí četě, netuší, jaké je to žít v prostředí, kde nevědí, zda se dožijí příštího dne. Nikdy se nedostali do situace, kdy by se měli postavit absolutní moci okupantů.
Nikdy nemuseli prokázat žádnou opravdovou statečnost. Jsem si jist, že kdyby žili před těmi 83 lety, sloužili by stejně ochotně okupantům, jako slouží, pod záminkou zvrácené "liberální" ideologie, záměrům současné moci.
Tito propagandisté, skrývající se za označením historik (Prokop Tomek, Petr Koura - a nezapomínejme na hlavního propagandistu, šéfredaktora Marka Wollnera) úplně pomíjejí to nejdůležitější: že ti povraždění stáli na straně československého národa, že představují spojení napříč politickým spektrem, od levice až po silně národoveckou pravici (což je noční můra dnešního režimu, že by se i dnes mohli lidé takto spojit a odstavit jej od moci).
Osudy
Mimochodem, podle zvrácené logiky těchto aktivistů bychom museli za kolaboranta s okupační mocí označit i předsedu protektorátní vlády v letech 1939-1941, generála Aloise Eliáše, jakožto spolupracovníka nacistů. I když ve skutečnosti šlo o jednoho z vůdčích domácích odbojářů, který byl v roce 1942 za svoji hrdinnou činnost Němci popraven.
A v souvislosti s popravenými studenty z roku 1939 je jasnou historickou skutečností, že například popravený Josef Adamec byl členem Národního hnutí pracující mládeže, což byla za druhé republiky mládežnická základna Národní strany práce a po okupaci se transformovala do odbojové organizace.
Jan Černý 16. listopadu také intervenoval za propuštění českých studentů.
Jaroslav Klíma se jako důstojník v roce 1938 zúčastnil obou dvou mobilizací, patřil mezi organizátory posledního rozloučení s Janem Opletalem a rovněž intervenoval za zatčené studenty.
Marek Frauwirth zachránil desítky Židů před jistou smrtí vydáváním falešných pasů jakožto pracovník slovenského konzulátu v Praze.
Josef Matoušek během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Ve svých článcích se do poslední chvíle zastával Čechů v okupovaném pohraničí, kladl důraz na ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větší míru autonomie. Podílel se taktéž na přípravě Opletalova pohřbu.
František Skorkovský byl členem Sokola a rovněž se podílel na organizaci Opletalova pohřbu.
Nejmladší popravený, Václav Šaffránek se v době Mnichovské krize dobrovolně přihlásil do armády, od léta 1939 byl pak spojkou odbojové organizace Obrana národa.
Jan Weinert 26. října 1939 přednesl projev o 28. říjnu, ve kterém mimo jiné prohlásil německou okupaci a Protektorát Čechy a Morava za dočasnou záležitost. 15. listopadu intervenoval na policejním ředitelství ve prospěch studentů zadržených po pohřbu Jana Opletala.
Ale hlavně – u příležitosti 28. října roku 1945 bylo všech těchto devět popravených studentů a studentských předáků z pověření prezidenta Beneše vyznamenáno in memoriam Československým válečným křížem, což bylo československé vojenské vyznamenání, udělované za účast v boji, za prokázání vynikajícího činu v nebezpečí života nebo za obětování života. Dovede si někdo představit, že by v roce 1945 obdržel takové vyznamenání od orgánů osvobozeného Československa nějaký pomahač Němců?
Památka
Mimochodem, kramářovské Národní sjednocení, jehož členy velká část popravených byla, a které novodobí pseudoexperti dnes označují za nedemokratickou extremistickou sílu, byla vlastenecká a demokratická politická strana, která zásadně vystupovala proti mnichovské dohodě a kapitulaci.
Jeden z jejích hlavních představitelů, Ladislav Rašín, syn Aloise Rašína, byl v roce 1938 jedním z hlavních odpůrců kapitulace a jedním z vedoucích představitelů Výboru na obranu republiky. Po německé okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odbojové činnosti v rámci organizace Politické ústředí.
Následně byl zatčen gestapem a uvězněn na Pankráci, později v Berlíně a nakonec odsouzen na 15 let těžkého žaláře. Zemřel krátce před koncem války ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem.
Kdo dnes kope do Národního sjednocení, kope i do těchto hrdinů.
Čest památce studentů a studentských předáků popravených 17. listopadu 1939 v Ruzyni!
Čest a hluboká úcta všem, kdo bojovali za naši vlast proti německé okupaci!
A hanba všem, kteří dnes plivou na jejich památku!
foto Pohřeb Opletala
Jiří KobzaDalší vlna útoků byla směřována na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. „Bez proudu není jenom Kyjev, Lvov a další města na západě Ukrajiny, ale prakticky celá Ukrajina. Také celý východ nemá elektřinu a pravděpodobně nepůjde až do zítřka.“ prohlásil zpravodaj Českého rozhlasu Martina Dorazín.
Výcvik ukrajinských vojáků by se měl uskutečnit do konce příštího roku v pěti čtyřtýdenních turnusech, každého se může zúčastnit až 800 vojáků. Celkem by se tak mohlo jednat až o 4 000 mužů a žen.
Ukrajinští vojáci by podle návrhu měli trénovat ve výcvikovém prostoru Libavá. Na jednání sněmovního výboru pro obranu to řekl Josef Kopecký z Velitelství pro operace české armády.
Návrh nyní musí schválit obě komory Parlamentu. První cyklus by se měl uskutečnit ještě letos. Celkové náklady na výcvik v ČR se odhadují na 975 milionů korun.
Elektronická evidence zřejmě definitivě skončí k závěru letošního roku. Její konec bez náhrady v pátek schválila Sněmovna. Vládní návrh musí ještě posoudit Senát a podepsat prezident.
|
Andrej Babiš |
poslanec ANO |
|
Jaroslav Bašta |
poslanec SPD |
|
Denisa Rohanová |
prezidentka ČAP |
|
Pavel Fischer |
senátor |
|
Marek Hilšer |
senátor |
|
Josef Středula |
předseda odborových svazů |
|
Tomáš Zima |
lékař |
|
Petr Pavel |
generál ve výslužbě |
|
Danuše Nerudová |
ekonomka |