<– 27. května 2024 – 2. června 2024 –>
<– 27. května 2024 – 2. června 2024 –>
Známý aktivista a zkušený organizátor Ladislav Vrábel chystá na příští týden tzv. Mírové dny, které začnou protesty proti vtahování České republiky do války ve čtvrtek 30. května na Hradčanském a v pátek 31. května na Loretánském náměstí v Praze. Pokaždé od 13 hodin, což se týká i velkého Mezinárodního mírového shromáždění, které hostí 1. června tradiční místo demonstrací – Václavské náměstí. V rozhovoru pro iportaL24.cz Vrabel uvedl, proč se k tomuto kroku odhodlal. Mluvil ale i o štěpení společnosti, o násilí a o tom, jaký je jeden z možných důvodů, proč došlo k atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica…
Jak byste pozval občany na 1. června na Václavák? Co je motivací demonstrace?
Setkání 1. června na Václavském náměstí je vyvrcholením Mírových dnů pořádaných v té souvislosti, že se tou dobou bude v České republice konat malý summit NATO. Tohle není akce na jeho podporu, ale naopak akce, která je v opozici. Na malém summitu budou Jestřábi ze zemí NATO domlouvat, jak na Ukrajinu poslat další vojáky, což nám bylo v minulých týdnech sdělováno. A jeden z možných důvodů, proč byl postřelen Robert Fico, je, že zveřejnil, jak francouzský prezident Macron svolal do Elysejského paláce spojence za účelem domlouvat, že vojáci NATO půjdou na bojiště na Ukrajinu. Tím, že to Fico zveřejnil, tyto záměry překazil a předpokládám, že malý summit v Prazebude o tom, kde se zase vezmou další vojáci. My naopak přicházíme s iniciativou Mírové dny, jejichž součástí bude i mezinárodní konference 31. května, protože už je načase, aby někdo ve společnosti hlasitě řekl, že Češi do války nechtějí. Veškerá politika, kterou naše vláda už dva roky dělá, směřuje do války s Ruskou federací, občané mlčí a tak to vypadá, že celá republika chce válčit proti Rusku. Přestože pár takových lidí, co chtějí válčit, existuje, my si myslíme, že velká většina společnosti nic takového nechce, a je potřeba to hlasitě říct.
To je první důvod Mírových dní. A druhým je, že jsem si uvědomil, že se mezinárodní právo v oblasti války, míru a mírových řešení, ocitlo v troskách. Všechny země světa jsou vázány Chartou OSN a ta jasně říká, že označit, kdo je agresor, a jakým způsobem se bude vyžadovat mír v dané oblasti, může jen Rada bezpečnosti OSN. A ta smí udělat rozhodnutí pouze, když se dohodne jejích pět stálých členů – USA, Ruská federace, Čína, Francie a Velká Británie. A tyto státy teď proti sobě stojí na bojišti, což znamená, že se nedohodnou, čímž se dostává mezinárodní právo do patové situace a my nemáme žádný nástroj, jak by se zabránilo válce. Protože od druhé světové války je tím nástrojem, aby se nic takového neopakovalo, právě Charta OSN. Když vznikla Rada bezpečnosti OSN, tak se nehledal demokratický orgán, kde by se kvalifikovanou většinou hlasovalo o tom, jak se bude postupovat. Udělalo se to tak, že pět nejmocnějších států bude rozhodovat o všem. Vezmeme si k tomu vždycky někoho na pomoc, ale nás pět musí mít vždycky poslední slovo. To je problém mezinárodního práva, a proto je potřeba vyvinout tlak, ať už z oblasti veřejných osobností, politiků, ale především občanů zemí NATO na mírová jednání na Ukrajině. Nikdo je totiž už od roku 2022 nevede. Volodymyr Zelenský sice prohlásil, že dělá mírová jednání, ale to je jen další podvod ze strany ukrajinského režimu, protože on má v podstatě jen požadavky a shání země, které se za ty požadavky postaví, aby pak řekl, že tohle je nabídka k míru. Mírová jednání musejí probíhat tak, že se sejdou zástupci Ukrajiny, Ruské federace, USA, Francie, Británii a Číny a tyhle země se musí spolu dohodnout na nějakém řešení, akceptovatelném pro všechny. Pokud se nedohodnou, bude válka pokračovat, než někdo druhou stranu porazí. A jak řekla ukrajinská strana, že chce válčit až do posledního Ukrajince, tak se může stát, že z té země zbydou jen ženy a děti a rozbitá půda. Jak pro Ukrajince, tak pro naši bezpečnost i bezpečnost celého světa – protože ten konflikt může přejít v globální -se snažíme zahájit tlak na politiky, aby přestali předstírat, že chtějí válčit proti Rusku, a začali konečně mluvit o mírovém řešení. Oni k tomu nedojdou, dokud je k tomu nedotlačí společnost.
Tento týden se v Praze měla konat demonstrace odborů i protesty zemědělců. Pořadatelé své akce zrušili či přesunuli, aby se údajně zklidnila situace po atentátu na Slovensku. Neuvažoval jste o podobném kroku?
Prosím vás pěkně, tyhle tendenční lži jdou úplně mimo mě. Zklidnění situace? Když se dva lidi perou na ulici a teče krev, slušný člověk musí přijít a měl by říct »Už toho nechte, nebo to skončí špatně.«Ke zklidnění situace nepřispěje, že se všichni otočí a půjdou domů. A to, že se dva perou, není jen na Ukrajině, ale i v naší společnosti. Panuje tu nenávist a rozštěpení. Sám jsem toho byl svědkem xkrát, když mně někdo vyhrožoval, přál mi smrt, nebo když jsem byl napadený Ukrajincem a jeho přítelkyní v momentě, kdy jsem v lednu roku 2023 vedl protestní pochod z Václavského náměstí k Úřadu vlády. Napadli mě zezadu a polili asi deseti litry barvy. V mrazu! Takže vidím sám, že společnost je nenávistná, a to se nevyřeší, když budou lidé sedět doma nad klávesnicemi počítačů a psát na Faccebook ještě více nenávistných slov. Jediné, jak se to může vyřešit, je, že se lidé sjednotí na tématu a tím tématem je obvykle ve společnosti, podle veškerých psychologických a sociologických průzkumů, snaha o mír. Většinou to bývá až poté, co je země zničená. Doufám, že už jsme v moderní době a lidé by mohli slyšet na jednotící prvek míru ještě předtím, než bude země zničená.
Kdy podle vás začalo štěpení společnosti? Kde najít kořeny jejího rozdělení?
Osobně si všímám, že těmi lepšolidmi to začalo prvně v Německu, když začali přicházet migranti. Na začátku krize se společnost rozdělila na lidi, kteří nechtěli přijímat velké množství migrantů, ať už z jakýchkoli důvodů, a byli označeni za nacisty, fašisty nebo spodinu, a na druhé straně na lepší lidi, kteří tvrdili, že to Německo zvládne. Ono to ale nezvládlo a štěpení se přenáší dál po Evropě.
Pak to celé pokračovalo v době covidu. Lepší lidé šli s mainstreamem a s režimem. Nosili roušky na prázdných ulicích, kde byli od ostatních na hony daleko, a kdo roušku na prázdné ulici neměl, toho policie zmlátila. Propagovalo se očkování, a kdo se nechtěl nechat, z toho v médiích udělali vraha ostatních. Nenávist z covidové doby se přenesla, a když Rusové přišli na Ukrajinu, opakoval se stejný scénář. Kdo neměl trička v barvě ukrajinské vlajky, z toho se stal rusofil, putinovec, dezolát, který si zaslouží být vyhoštěný z České republiky a musí táhnout do Ruska. Nebo v horším případě si zaslouží smrt, protože to je kolaborant s Ruskem v době války. To, co například ze mě udělal premiér Fiala, který prohlásil, že sloužím ruským zájmům a pracuji proti zájmům českého národa. Potom o mně začala mainstreamová média psát, že jsem kolaborant. To je v podstatě vynesení rozsudku smrti, i když ne přímo. A právě tohle je ten podlý způsob, jak štěpit společnost a vytvářet nenávist. Je to podobné, jako to dělají v Islámu imámové, když na někoho vydají fatvu, aby byl dotyčný odstraněn. To je, co se děje v České republice. A prvním, kdo je zodpovědný za šíření nenávisti, je Petr Fiala a jednoznačně to platí v jeho jednání vůči mé osobě. Z jeho úst v národní televizi to bylo obrovské obvinění a jsem rád, že to zatím nese jen ten následek, že na mě lidé pokřikují na ulici a jednou jsem byl napadený barvou. Bez ochranky ale už ani nemůžu vyjít ven a čekám, kdy přijde nějaký útok. Takový je můj pohled na věc, kdo tady vytváří nenávist. A samozřejmě ti jakoby lepší lidi, co jsou spjatí s režimem, to vidí obráceně a nenávist podle nich vytvářejí všichni ti dezoláti, protože nejdou tím správným směrem. Je to v každém případě těžká situace.
Nicméně už i prezident Petr Pavel v rozhovoru pro britskou televizi Sky News minulý týden prohlásil, že nastal čas válku zastavit, třeba i cituji – uzavřením kompromisu mezi agresorem a napadenou zemí. Přitom on ještě nedávno mluvil úplně jinak…
To je další trik západu. Komentoval to koneckonců Vladimir Putin na poslední tiskové konferenci. Něco podobného se stalo už v dubnu 2022. V Istanbulu začala mírová jednání, byly podepsané dokumenty, na jejichž základě by se mohl ukončit konflikt, ale požadavek ukrajinské strany zněl, aby se ruská armáda stáhla. Ona to udělala a následující den, jak to řekl Vladimir Putin, se jí vysmáli s tím, že dohody nedodrží. Šli, přeskupili vojáky a zneužili toho, že se Rusové v rámci dohod snaží nějakým způsobem ustoupit. Rusko od té doby vnímá požadavky na zastavení boje ze strany Západu jen jako snahu dozbrojit Ukrajinu, aby mohla válka pokračovat. Proto Rusové nepřistoupí na to, co řekne Volodymyr Zelenský nebo Petr Pavel. Je potřeba, aby došlo k široké mezinárodní shodě, kde se budou muset zavázat i stálí členové Rady bezpečnosti OSN, že ji budou respektovat, protože Západ nerespektoval ani Minské dohody. Musí se udělat bezpečnostní smlouva, jaké bude rozdělení světa a rozdělení moci. A do té doby, dokud bude Západ dělat jen líbivé řeči pro veřejnost, žádný mír nebude. Tam je potřeba, aby se přesvědčily obě strany. A Rusové naopak říkají, že jsou připraveni k jednání, že vždycky byli a už to několikrát ukázali. Dokonce i v tom Istanbulu…
Jak v této souvislosti hodnotíme postoj ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, který tvrdí, že musíme Ukrajině pomáhat, protože Rusko se na Ukrajině nezastaví?
Víte, to je hašení benzínem. To je ta agrese, o které jsem tento týden mluvil i ve vysílání České televize. My musíme válčit, jinak by nás oni napadli. Připomíná mi to situaci, kdy chlapovi bouchnete do piva a řeknete mu »Tys mě polil!« Mír se nedá udělat tak, že budeme říkat »my musíme válčit, abychom dobyli mír«. Musí přijít všechny strany, že chtějí, aby se udělala dohoda, a v momentě, kdy to nastane, se začne hledat řešení.
Naznačil jste, že pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN neoznačilo za agresora žádnou zemi. Jak to vidíte vy? Je Rusko agresorem?
Nevidím situaci takhle jednoznačně. Co se týče napadení Ukrajiny, na vině jsou jednoznačně Rusové, kteří narušili územní celistvost cizího státu. Ale nedělali to, jak tvrdí naše média a naši politici, bez jakéhokoli důvodu a už vůbec neplatí, že chtějí z pouhého rozmaru dobýt Evropu. Tak tomu opravdu není. Na Ukrajině probíhala občanská válka a tomu měly zabránit Minské dohody. Nedodržovaly se, a tudíž se Ruská federace snažila přimět Západ, aby jednal ve věci bezpečnosti dál. Západ odmítnul, a tak se Rusové rozhodli, že věc vyřeší vojenskou operací.
Blíží se evropské volby a vy do nich vedete kandidátku hnutí Česká republika na 1. místě. Neobáváte se, že v termínu pořádání Mírových dní i Veřejného shromáždění za mír na Václavském náměstí bude hledána jistá účelovost?
My to rozhodně neděláme pro politické strany, ale pro lidi. Vůbec nám nezáleží na tom, kdo je z jaké politické strany. Mezi řečníky jsou lidi z Trikolory, SPD, Svobodných, KSČM i ČSSD. Mírové dny mají mnohem větší přesah než nějaké evropské volby. My jsme si ten termín nevymysleli, ten vymyslela naše vláda, která organizuje malý summit NATO. Nepořádáme Mírové dny proto, že je před volbami, ale proto, že se jedná, jak jsem již řekl, o opoziční akci proti malému summitu NATO.
Na akci budou nejen politici, ale i světoví ekonomové, filozofové, teologové a další osobnosti veřejného života. Mírových dní se zúčastní bývalý předseda české vlády Jiří Paroubek, bývalý předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský a jednáme i s jedním z bývalých prezidentů. Ještě to není potvrzené, tak záměrně neřeknu jméno. I ze zahraničí dorazí skvělí hosté, například mezinárodní advokát Goran Petronijevič, který zastupuje mj. srbského prezidenta, i europoslanci a poslanci z různých zemí. Opravdu to má přesah!
S jakou účastí veřejnosti budete 1. června spokojen a jaká vás zklame? Protože vaše první demonstrace na Václavském náměstí byly statisícové a pak to začalo klesat…
První demonstrace, kterou jsme pořádali, byla v době covidu, a přišlo tam okolo padesáti lidí. A ta první, kterou jsme dělali za mír a za svobodu slova, měla asi dvoutisícovou účast. Až po půlroce se nám podařilo, že to byly statisícové demonstrace. Pak začalo číslo klesat, ale je to běžný jev. Že zájem o demonstrace stoupá a klesá. Tentokrát cítím, že zájem ve společnosti roste. Jde do tuhého a lidé si to uvědomují.
Petr Kojzar – iportaL24
FOTO – autor
iportaL24.cz