<– 18. ledna 2023 –>
<– 18. ledna 2023 –>
„Nemělo by vám možná právě v těchto dvou týdnech uniknout, že Poslanecká sněmovna již projednala v prvním čtení novelu Ústavy ČR. Novela Ústavy má rozšířit možnosti JEN vlády (!!!) vysílat do zahraničí vojáky v akutních případech bez předchozího souhlasu Parlamentu (!!!). Toto je ta změna - za mne NEPŘIJATELNÉ, ZNEUŽITELNÉ A NEBEZPEČNÉ.“
Jana Zwyrtek Hamplová
Mezi lidmi, rozpoznávajícími v našem současném probruselském režimu totalitu nového střihu, se občas vede spor o to, jakému období z éry reálného socialismu se ta naše doba nejvíce podobá.
Rokům krátce po bratrské invazi? Nebo polovině let osmdesátých, kdy už začaly pukat ledy? Nebo naopak letům padesátým, tedy éře mimořádných represí, revolučního teroru a katanské naděje, že „zítra se bude tančit všude“?
Jakkoli platí, že každá analogie kulhá a míra politicky motivovaného násilí je ve srovnání s lety padesátými zatím nižší, převládající mentalitou a atmosférou bohužel platí třetí, ta nejméně příznivá varianta.
Jednou ze známek té doby byla zcela podvolená „umělecká fronta“. Samozřejmě – byli spisovatelé, malíři či herci, kteří rudou knížku neměli, a cenou za věrnost svému přesvědčení bylo vězení, zákaz činnosti či jiné formy postihu. Bylo by však chybou domnívat se, že všichni ostatní sloužili straně a vládě ze strachu z případného postihu. Mnozí z nich, dost možná většina, budovali domnělý nový, pokrokový svět z přesvědčení.
A právě tím se dnešní doba podobá té z před sedmdesáti roky. Objevit dnes divadelní představení, knihu či písničkáře, ironizující liberálně progresivistickou agitku, vyžaduje značné úsilí. Proto čest výjimkám (zdravím divadlo Kámen, Václava Vondrušku či Jorka), zvláště pak těm, kteří mají o co přijít. Dnes přednostně zakladateli a hlavní tváři kapely Kamelot, Romanu Horkému.
Před pár dny mu třebíčská policie oznámila, že na základě podání z pražské centrály bude vyšetřován za šíření extremismu. A čím že se ten náš sprostý podezřelý provinil? Tím, že popřál pravoslavným křesťanům, ať už jsou odkudkoli (tedy i z Ruska), krásné vánoční svátky a ukončení „toho nesmyslného konfliktu“? Nebo snad tím, že stál v záběru kamery ve chvíli, kdy jiný účastník trampské sleziny v Ketkovicích poděkoval těm, „kteří za nás prolévají krev v boji s banderovskými vrahy a bojují tak za nás, ale i budoucnost celé Evropy, budoucnost našich dětí a pravnuků, aby se hnědý mor už nešířil touto planetou“?
Ať už platí kterákoli z variant, co je na nich trestného? I kdyby autor citovaného výroku porušil nějaký totalitní zákon (ale jaký!?), může být za něj popotahován někdo, kdo byl pouze jeho svědkem? A nesouvisí to nakonec s tím, že dva dny před potlachem hrál Roman Horký na předvolební autogramiádě Jaroslava Bašty?
Otázek plný ranec, rozumnou odpověď od papalášů naší bortící se demokratury však rozhodně nečekejme. Takže si odpovědět musíme sami: Roman Horký se stal terčem politicky motivovaného lynče, do kterého se v posledních hodinách zapojily kromě Novinek už i regionální Deník či bulvární Blesk.
Výsledek? Za jediný den dva zrušené koncerty! Trest má zatím ke zmíněným padesátým rokům daleko, ale kde je psáno, že již v blízké budoucnosti bychom si Roman za své vánoční přání či já za tuto svoji apologii nešli sednout? Copak jsme v předvolebních debatách neslyšeli Pávkova varovná slova, že se musíme začít proti „dezinformátorům“ účinně bránit?
Alespoň něčím si asi být jisti můžeme. Totiž že na rozdíl od vězně svědomí Jaroslava Bašty, slibujícího amnestii pachatelům verbálních trestných činů, se rozvědčík s novým krycím jménem Prezident s narušiteli nového Řádu párat nebude.
Jsme s tebou, Romane!
protiproud
Michal Semín
bez komentáře
18 lidí zahynulo při pádu vrtulníku, který se ve středu zřítil u mateřské školky ve městě Brovary v Kyjevské oblasti. Ve vrtulníku zahynulo vedení ministerstva vnitra včetně ministra Denyse Monastyrského, prvního náměstka ministra Evhenije Enina a státního tajemníka Jurije Lubkovyče, řekl šéf policie Ihor Klymenko. Mezi oběťmi jsou tři děti.
Nikde se nehovoří o tom, že by vrtulník sestřelily ruské síly. Je tak možné, že se jedná o interní ukrajinskou změnu řízení ministerstva.
„Antibiotika budou. Situace se zklidní začátkem března,“ řekl koncem minulého týdne ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
Antibiotik se navíc každoročně spotřebuje nejvíc v lednu a v únoru. podle lékařů i lékárníků je to pozdě, množství různých zánětů dýchacích vrcholí teď.
Jan Palach byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se upálil na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy. Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze. S rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel.
Ve čtvrtek 16. ledna 1969 okolo 14:30 si v horní části Václavského náměstí v Praze odložil tašku a načichal se přineseného éteru. Pak se polil hořlavinou a zapálil. Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil svým kabátem uhasit výhybkář Dopravního podniku. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin FNKV a LFH UK v pražské Legerově ulici. Zde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž Palach hovořil o příčině svého činu. V záznamu se zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování Zpráv – deníku vydávaného sovětskými okupanty, a požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti. Svůj čin nenazval sebevraždou, ale akcí.
zdroj wiki, foto Balles2601 - Wikimedia Commons - CC BY-SA 4.0